56. Ježíš a děti

Ježíš měl vždycky rád děti. Těšila ho jejich přítulnost a upřímná, bezprostřední láska. Vděčnost a chvála z jejich úst mu zněly jako hudba a povzbuzovaly jej, když byl vyčerpán ze styku se lstivými a pokryteckými lidmi. Svou laskavostí, vlídností a přívětivostí si Spasitel získával důvěru a lásku dětí všude, kam přišel.

Židé měli ve zvyku přivádět své děti k některému z rabínů, aby na ně vložil ruce a požehnal jim. Ježíšovi učedníci však byli přesvědčeni, že Spasitelovo dílo je příliš významné, než aby mohl být takto vyrušován. Když k němu matky s dětmi přicházely, dívali se na ně učedníci se značnou nelibostí. Mysleli si, že děti jsou ještě malé na to, aby mohly mít ze setkání s Ježíšem nějaký užitek, a že ani Ježíše jejich přítomnost netěší. Spasitele však spíše znepokojoval postoj učedníků. Chápal starosti a tíhu zodpovědnosti žen, které chtěly vychovávat svoje děti podle Božího slova. Slyšel jejich modlitby a sám je k sobě přivolával.

Jedna matka se vydala se svým dítětem za Ježíšem. Cestou potkala sousedku a řekla jí, kam jde a proč. Sousedka také chtěla, aby Ježíš jejím dětem požehnal. Nakonec se k nim připojily ještě další ženy se svými potomky. Některé děti byly už odrostlejší. Když matky s ostychem a slzami v očích přednášely svoji prosbu, Ježíš je s porozuměním vyslechl. Čekal však, jak se k nim zachovají učedníci. Ti je posílali pryč. Domnívali se, že Mistrovi pomohou, ale on jim ukázal, jak se mýlí: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské.“ (Mt 19,14) Bral děti do náručí, vkládal na ně ruce a dával jim požehnání, pro které si přišly.

Matky měly velikou radost. Kristova slova je posílila a povzbudila. Vrátily se domů a s novou chutí se pouštěly do plnění každodenních povinností. S nadějí pečovaly o své děti. Dnešní matky by měly přijímat Ježíšova slova se stejnou vírou. Kristus je i dnes stejně skutečným osobním Spasitelem, jako byl v době svého života na zemi. Dnešním matkám pomáhá stejně jako kdysi těm, jejichž děti bral v Judsku do náručí. Naše děti vykoupil svou krví tak jako jejich.

Ježíš zná tíhu starostí každé matky a cítí s ní. Sám poznal, jak jeho matka zápasila s chudobou a nedostatkem. Podnikl dalekou cestu, aby pomohl ztrápené kananejské ženě, a je připraven pomoci i dnešním matkám. Má pochopení pro všechno jejich trápení. Vdově z Naim vrátil jediného syna a na svoji matku nezapomněl ani ve smrtelném zápase na kříži. I dnes chce utišit každý zármutek a pomoci v každé tísni.

Matky by měly se všemi svými problémy přicházet za Ježíšem. U něho najdou milost, která jim pomůže při výchově dětí. Každá matka, jež chce složit své břemeno k Spasitelovým nohám, má k němu otevřené dveře. Ježíš kdysi řekl: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně.“ I dnes zve matky, aby k němu přiváděly své děti, a chce jim žehnat. I malé dítě může v náručí věřící matky, která se za ně modlí, spočívat ve stínu Všemohoucího. Jan Křtitel byl naplněn Duchem svatým od svého narození. Pokud i my budeme žít ve společenství s Bohem, můžeme doufat, že Boží Duch bude usměrňovat naše maličké od prvních chvil jejich života.

Ježíš viděl v dětech, kterým žehnal, muže a ženy, dědice své milosti a obyvatele svého království. V některých spatřoval učedníky, kteří budou trpět pro jeho jméno. Věděl, že děti jej budou poslouchat a přijímat jako svého Vykupitele mnohem ochotněji než dospělí, kteří bývají často zatíženi světskými zájmy a zatvrzelí. Když je učil, přibližoval se jim tak, aby mu rozuměli. Majestát nebes ochotně odpovídal na jejich otázky a přizpůsoboval svá naučení jejich věku. Zaséval do jejich mysli semena pravdy, která jednou vzklíčí a přinesou ovoce pro věčný život.

 

Správný přístup k dětem

Dodnes platí, že děti přijímají poselství evangelia nejochotněji. Jejich srdce jsou otevřená Božímu vlivu a vše, co se naučí, si velmi dobře pamatují. I malé děti mohou být křesťany. Mají zkušenosti přiměřené svému věku. Potřebují duchovní vzdělání a rodiče by jim měli všemožně pomáhat, aby se jejich povaha utvářela podle vzoru Ježíšovy povahy.

Měli by ve svých dětech vidět mladší členy Boží rodiny, kteří byli svěřeni do jejich péče a které mají vychovat pro nebesa. Vše, co jsme se od Ježíše naučili, bychom měli předat svým dětem. Podle jejich schopností bychom je postupně měli seznamovat s krásou nebeských zásad. Náš domov se tak stane školou. Hlavním učitelem bude Kristus a my budeme jeho pomocníky.

Chceme-li svým dětem pomoci, aby se obrátily, nemůžeme očekávat, že se u nich projeví nějaké náhlé a bouřlivé poznání vlastní hříšnosti. Rovněž není důležité vědět, kdy přesně se obrátily. Veďme je k tomu, aby své hříchy vyznávaly Ježíši, prosily jej o odpuštění, věřily, že jim odpouští a přijímá je stejně, jako přijímal děti v době, kdy žil na zemi.

Pokud matka učí své děti, aby ji poslouchaly z lásky, učí je základům křesťanského života. Matčina láska představuje dětem Kristovu lásku a děti, které poslouchají svoji matku a důvěřují jí, se učí důvěřovat Spasiteli a poslouchat jej.

Ježíš byl vzorem pro děti i příkladem pro otce. Mluvil z Božího pověření a jeho slovo mělo moc. Přesto ve styku s hrubými a prchlivými lidmi nepoužíval žádné nevlídné či nezdvořilé výrazy. Kristova milost probouzí v člověku nebeskou důstojnost a zdvořilost. Zušlechťuje a zjemňuje hrubé, nezdvořilé a nevlídné způsoby. Vede rodiče k tomu, aby se svými dětmi zacházeli jako s rozumnými bytostmi – tak, jak by sami chtěli, aby se jednalo s nimi.

Rodiče, všímejte si při výchově svých dětí poučení, která nám Bůh zanechal v přírodě. Co uděláte, když budete chtít vypěstovat karafiát, růži nebo lilii? Zeptáte se zahradníka, jak to dělá, že každá větévka, každý lístek tak krásně a souměrně roste. Řekne vám, že s květinami se musí zacházet jemně a nesmí se používat žádné násilí, jinak by se jejich křehké výhonky poškodily. Potřebují něžnou a vytrvalou péči. Zahradník zavlažuje půdu a chrání rostliny před silným větrem i spalujícím sluncem. Díky Bohu potom rostou a nádherně kvetou. Při výchově dětí se řiďte příkladem zahradníka. Pozornou a laskavou péčí usilujte o to, aby se jejich povaha utvářela podle vzoru Kristovy povahy.

Povzbuzujte děti v lásce k Bohu i k sobě navzájem. Příčina časté zatvrzelosti lidí v dnešním světě spočívá v tom, že opravdová láska je považována za slabost. Lidé se jí brání a snaží se ji udusit. Lepší stránka jejich povahy byla potlačena již v dětství, a pokud světlo Boží lásky nerozehřeje jejich chladné sobectví, budou navždy nešťastní. Pokud chceme, aby naše děti byly laskavé jako Ježíš a projevovaly svému okolí stejný soucit a pochopení jako andělé nám, musíme v nich povzbuzovat jejich přirozenou dětskou něžnost a lásku.

Učte děti, aby viděly v přírodě Kristovo dílo. Choďte s nimi ven, ukazujte jim stromy, zahradu a veďte je k tomu, aby v každém díle stvoření poznávaly výraz Boží lásky. Vysvětlete jim, že Bůh určil zákony, které vládnou všemu živému. I nám dal zákony, abychom mohli radostně a šťastně žít. Neunavujte je dlouhými modlitbami a nudnými výklady, ale na příkladech z přírody je učte poslušnosti Božího zákona.

Pokud si získáte jejich důvěru a oni ve vás uvidí Kristovy následovníky, nebude těžké jim vysvětlit, jak velikou láskou nás Bůh miluje. Až jim budete objasňovat pravdu o spasení a seznamovat je s Ježíšem jako jejich osobním Spasitelem, budou vám pomáhat Boží andělé. Bůh vám bude žehnat svou milostí, abyste v dětech vzbudili zájem o životní příběh betlémského Dítěte, jediné skutečné naděje světa.

Nebraňte jim!

Když Ježíš napomínal učedníky, aby dětem nebránili a dovolili jim k němu přicházet, mluvil i ke svým budoucím následovníkům – k církevním činitelům, kazatelům, pomocníkům a všem ostatním křesťanům. Ježíš zve děti k sobě a žádá nás, abychom je k němu nechali jít. Jako by říkal: Děti přijdou, pokud jim v tom nebudete bránit.

Dávejte si pozor, abyste svým nekřesťanským jednáním nevyvolávali v lidech zkreslenou představu o Kristu. Nebraňte dětem svou chladností a nevlídností jít za Ježíšem. Nedopusťte, aby získaly dojem, že se jim v nebi nemůže líbit, pokud tam budete vy. Nemluvte o náboženství jako o něčem, co děti nemohou pochopit. Nechovejte se tak, jako byste ani nečekali, že v dětství Krista přijmou. Nevyvolávejte v nich falešnou představu o tom, že Kristovo náboženství je smutné a že na cestě ke Spasiteli se člověk musí vzdát všech radostí života.

Spolupracujte s Duchem svatým, který na děti působí. Říkejte jim, že Spasitel je zve k sobě a nic mu neudělá větší radost, než když se mu odevzdají již ve svém dětském věku.

Spasitel se ve své nekonečné lásce stará o všechny, které svou krví vykoupil. Má na ně právo pro svoji lásku. Nesmírně po nich touží. Miluje nejen děti dobře vychované, ale i ty, které zdědily špatné povahové vlastnosti. Mnozí rodiče si svoji zodpovědnost za nedostatky v povaze svých dětí ani neuvědomují. Nejsou dost laskaví a moudří, aby se zabývali problémy svých chybujících dětí, které jsou díky jejich výchově právě takové, jaké jsou. Ježíši je však těchto dětí líto. Zná příčinu jejich jednání.

Křesťan může spolupracovat s Kristem a přivádět tyto děti ke Spasiteli. Rozumně a ohleduplně je může získávat, povzbuzovat a předávat jim naději. Z Kristovy milosti se potom možná dočká změny v jejich povaze a bude moci říci: „Takovým patří království nebeské.“